Tomáš S. Končinský – Bezsrsté Vánoce

Přinášíme vám několik ukázek z prvotiny T. S. Končinského nazvané Bezsrsté Vánoce.

AHOJ

V roce kdy si ženy znovu uvědomily, že jsou ženy, stihlo jednoho muže takové prokletí, že při každém vyslovení slova „ahoj“ se vždy ocitnul na jiném místě na zeměkouli. Než si to uvědomil, procestoval tímto způsobem celý svět a poznal spoustu nových přátel. Pak ho to ale unavilo a stal se z něj mrzout, co nikoho nezdraví.




BLÍZKÁ SETKÁNÍ

Feeroutha vždycky tolik vzrušovala představa mimozemského života, že nedokázal v noci spát pod širákem. „Připadám si, jako by se na mě dívali,“ vysvětloval své dívce. Ta se mu to snažila rozmluvit, ale Feerouth každou noc nacvičoval uvítací proslov a mumlal ze spaní. Když už to jeho dívka nevydržela a odešla, vítr vniknul otevřeným oknem do ložnice a unášel Feerouthovy věty za ní do tmy. Pohlédla ke vzdáleným žhavým sluncím nad sebou a roztřásl ji jejich chlad. Pak pochopila, vrátila se a pořídila si špunty do uší.




CO SE ZDÁLO PRVNÍMU CHLAPEČKOVI

Malému chlapečkovi se zdálo o medvědech sotva zavřel oči. Seděli dokola uprostřed malé mýtinky a požírali slepici. Chlapeček se probudil a šel si znovu vyčistit zuby. Když přišel s čistými zuby zpět do postele, lehnul si a zavřel oči – a v tu ránu uviděl medvědy, jak sedí uprostřed malé mýtinky a požírají slepici. Chlapeček se nervózně zavrtěl a s medvědy to trošku zamávalo ze strany na stranu. Ale jinak se zdálo, jako by jich neustále přibývalo. Chlapeček se probudil a chvíli se díval do stropu. Když zkusmo znovu zavřel oči, viděl, že je zle, protože medvědů skutečně přibývalo a slepice byla skoro dojedená. Rychle oči otevřel a šel o tom povědět své matce. Ale nemohl se k ní dostat, protože se bál sejít ze schodů. Chvíli seděl bezradně na prvním stupínku s hlavou v rukách a přemýšlel: „Až medvědi slepici dožerou, budou hledat něco k snědku. Protože jedna slepice pro tolik medvědů nemůže stačit. Chtělo by to něco, co by nasytilo tolik medvědů najednou a já bych mohl jít v klidu spát.“

Zvedl se, ale bál se jít zpět do své postele, protože byla plná medvědů. Nemohl jít ani na druhou stranu, protože se bál sejít ze schodů.

Chlapeček zůstal nerozhodně stát a byl nešťastný, protože se ocitnul v bezvýchodné situaci.




RADOST Z ELEKTŘINY

Chlapeček pociťoval silnou radost z elektřiny. Kdykoliv se v jeho blízkosti zapnul nějaký elektrický spotřebič, cítil příjemné rozrušení v žaludku a za ušima se mu rozlilo laskající teplo. Když někdo zapojil do zásuvky žehličku, myslel si chlapeček, že je to neuvěřitelné štěstí mít žehličku zapnutou takhle hned ve své blízkosti. Když se večer rozsvítilo město, zpíval chlapeček koledy. A když byla bouřka, chodil rychle dokola a přemýšlel o tom, jak moc se změnila jeho podstata vzhledem k přestálému napětí.




O LIDSKÉ HLOUPOSTI, ZÁVISTI A POTŘEBĚ DOBRÝCH SKUTKŮ

Van Hún s Feerouthem šli po silnici pokryté usedlým žlutým prachem a vyprávěli si o lidské hlouposti, závisti a potřebě dobrých skutků. Na rozcestí potkali Faje Anderena, který potřeboval poradit cestu. Nevěděl, jestli má jít vlevo nahoru, nebo vpravo, nebo prostředkem a pak dvakrát šikmo dolů. Všichni tři dali hlavy dohromady a už jim to tak zůstalo.




O CHLAPEČKOVI, KTERÝ NIKAM NEVEDL

„Všichni někam vedou,“ říkal chlapeček zasmušile. „Jenom já nikam nevedu.“
„Ale vedeš,“ odporoval mu stařík. „Vedeš přece odzhora dolů. A také obráceně.“
„Jenomže se neohraničuju,“ zaštkal chlapeček.
„Proč myslíš?“ zeptal se chlácholivě stařík.
„Protože nejsem nijak zvýrazněný,“ rozplakal se chlapeček už doopravdy.
Stařík mávnul rozzlobeně rukou a závan vzduchu rozrušil chlapečkovy kontury.




PŘÍBĚH BĚHU NA DLOUHÉ TRATI

Faj Anderen běžel schválně tak, aby se vyhnul cíli. Zamířil si to ze silnice přes pole a potom dál lesem. Myslel si: „Nejenže doběhnu jako první, ale taky úplně někam jinam!“ Měl z toho takovou radost, že ani nevnímal slabé praskání a povrzávání stromů. Když zaběhl až někam doprostřed lesa a už opravdu dál nemohl, posadil se vyčerpaně na pařez a šťastně vychutnával pocit absolutního vítězství. Takový nás potká maximálně jednou, dvakrát za život.




O ANDY WARHOLOVI

„Jednou přijde doba, kdy bude každý slavný na patnáct minut,“ řekl Andy Warhol. Rozhlédl se okolo, ale všichni si dávali dvacet.




O PŮL TĚLA VEDLE SEBE

Feerouthovi se při roentgenu přihodilo, že se ocitnul o půl těla vedle sebe. Všechno pravé bylo najednou levé a to pravé nebylo vůbec, což nebylo vůbec to pravé. Rozhodl se, že si půjde na doktory stěžovat, ale při odchodu z ordinace nemohl projít kolem sebe ze dveří a museli si ho tam nechat na půl úvazku.




ŽIVOT V PŘÍRODĚ

Koroptev Psalev uměl hovořit se stromy. Ve dvanácti si sedl na zahrádku ke stromu a trpělivě formuloval svůj dotaz. Jak tak seděl, ani si nevšimnul, že vystudoval školu, pak druhou, začal chodit do práce, pak do druhé, oženil se, měl kopu dětí, rozvedl se, pochoval rodiče, znovu se oženil, pochoval manželku, přežil povodeň a pak i druhou, nezískal Nobelovu cenu a vypěstoval si knír. V pětasedmdesáti zachytil jasný signál, že strom jeho otázce porozuměl. Odpovědi se už bohužel nedočkal, ale ta tam každé jaro kvete.




TALENT

Chlapeček měl takovou výjimečnou schopnost, že všechno dokázal mnohem později než lidé kolem něj. Vynikal nadevšechno tím, že se učil nejpomaleji ze všech, nechápal nic ani v nejmenším náznaku a ty nejjednodušší věci pro něj znamenaly nepřekonatelnou výzvu. Žil s tím, že všechno se už odehrálo někdy jindy, řešení ho napadala vždy, když už nebyla zapotřebí a ta správná slova neomylně nacházel, když už je nebylo komu říct. S brilantní suverenitou všechny zdržoval, vymyslel spoustu samozřejmých věcí a neúnavně pracoval na dávno hotových dílech. Celoživotní pílí tak dospěl k tomu, že poté, co umřel, bylo konečně všechno na světě v pořádku.




BEZSRSTÉ VÁNOCE

Bezsrstý rypoš lysý vyšel ven a rozhlédl se po zasněžené zimní krajině. Vítr proháněl drobné krystalky sněhu kolem navátých hromádek roztrhaných dětských rukaviček a vrány skřehotavě ohlašovaly východ bílého měsíce. Byl prosinec a obličej v plamenech už dávno vyhasnul. Místo něj se ozýval veselý hlas z televizní reklamy, který zpíval: „Tvoříme hodnoty z umělé hmoty, z umělé hmoty, z umělé hmoty…“ Bezsrstý rypoš lysý popotáhnul a potom nějakou dobu neúspěšně hledal kapesník. Bohužel, když jste bez srsti, nemáte kapsy, když nemáte kapsy, nemáte kapesník. To ho trošičku rozladilo, a tak zase jako každý rok chvíli přemýšlel o tom, proč zrovna on musí být tak strašlivě ošklivé zvířátko, že o něm nikdy nebude natočená žádná vánoční pohádka. Pak si ale vzpomněl, že si loni na Silvestra slíbil, že už si nenechá kazit tohle roční období takhle hloupými myšlenkami.

„Tvoříme hodnoty z umělé hmoty, z umělé hmoty, z umělé hmoty…“ Bezsrstý rypoš lysý se zatřásl a radši zamířil zpět dovnitř k televizi.

Bylo mu bez srsti venku zima.




Tomáš S. Končinský

Narozen v Brně 9.1.1978.

Doposud žije, a to v Praze, kde ho zaměstnává především mýtomanie, vyprávění pohádek, věšení bulíků a sypání historek z rukávu (více viz lhavost bájivá, Münchhausenův syndrom apod.) Tuto svou činnost úspěšně maskuje jako scenáristickou práci pro televizi, rozhlas i filmové plátno.

Kniha Bezsrsté Vánoce vyšla v roce 2008 v naklada­telství Beletris jako jeho prvotina a rozhodně nepojednává o Vánocích.

www.sovivoko.eu



20. Červenec 2009

Štítky:  , ,

Kampaň dne

Kampaň dne: 3D direct mail na 877 architektů zařídil 229 schůzek pro zástupce Kingspanu

Časopis Direkt

  • Časopis pro direct marketing
  • Aktuality z ČR i ze světa
  • Výsledky světových soutěží
  • Průzkumy, analýzy, rozhovory
časopis DIREKT