Miroslav Holman – Kroužení

V kulturní rubrice iDirektu najdete umění. Sem můžete (když se vám bude chtít) utéct od marketingu, prodejů, věrnostních schémat, digitálních efektivních integrovaných řešení, relevantních direct mailových kampaní nebo neadresně distribuovaných letáků potravinových maloobchodů, které fungují.

Básníku Mirku Holmanovi (*1938) právě vyšla sbírka Kroužení, ze které zde umísťujeme nejrozsáhlejší oddíl se stejnojmenným názvem. Vydala Masarykova universita Brno 2009.




***
Jsou slova sdílející se mnou doupě
darovaná i vlezlá
Některá hlídám
jiná pouštím hloupě

Mnohá si ke mně cestu nenalezla





***
Vyslechni slovo
Poslechni znamení
Slova jdou v toku do šíře
ve vírech stahují se k nevíře

Znamení vedou k prameni





***
Co zbývá srdci nežli
do mne tlouci
když nelze zpátky
sdílet s neviňátky
svátost nehynoucí




VE ZNAMENÍ STŘELCE

Kdys kluk jak luk
Pak muž jak kuš
Kuš!
Dnes už jen tětiva co k šípům nelne

Do hnízda andělů míří
mé modlitby střelené





***
Když slzo oko moje opouštíš
jsi živa dosud
nebo mrtva již?




NON! STOP!

Noc má hoši hvězdy v koši
načesané
Než se zvednu aspoň jednu
přej mi Pane
Bloudění už bylo dosti
taky temna nočních hostí

Žena doma na čekané





***
Ach jak si přeji být dokonalý
jako lež
kterou neodhalí
ti jež miluješ





***
Z příslibů jiter a ros
je ještě něco co smím?

Zpěvem mne budíval kos
(někdy se budil kos mým)

Dozpíval Dospěl jsem v cos
v čem už jen nesnící dospím?




NEDĚLNÍ

Do chrámu vstupuji po částech
Z chrámu vycházím celý
Eh ještě na schodech se trhá steh
a už se dělím
na pondělí




ŽENĚ

Vše na svém místě
I já
i barvotisk
Maria mia
Noci dlaně udýchaně padnou
na kořist snadnou
Vzpouzíš se pouze víčky očí
Laskavá Panna bdí
a nezakročí




TRINITARITA ČLOVĚKA

Je-li člověk stvořen k obrazu Božímu
pak i trojjedinost musí mu být dána
To co tak těžce vstává zrána
přes den se hýbe v noci hajá
je: moje tělo má duše a já





***
Co slovy vidím matné jest
Ó zřetelnosti doteků!
Tu dlaň Tu ret Tu v oku pěst
Prst do ran Bohu člověku

Co slovy vidím zjasní důvěrou
že duše navzájem
se nemazlí a neperou





***
Domýšlím Domýšlím
Co mě zastaví?
Ďáblovy jistoty
nebo mé obavy?

Domýšlím Domýšlím
Nedomyslím
V obavách V naději
zůstávám raději
na jistém konci
nezávislým




KIBIC

Pod dýmem z podimních cigaret
stromy hru končí
vidí si do karet
Složeny listy na hromádce
Kibicem byl jsem přitom krátce

Glosami semtam skáču
do řeči V řeči hráčů





***
Ne tažný kůň Ne tažný pták
Ne vtipá duše do oblak
a k brázdě sklon
Ta ves kde pes a zvon
a kohout drží v rytmu
světlo i tmu
vzdálená vzdálená je mi
Ze zemitého kdysi
obraz ve mně visí
němý




NEPOUTNÍK

Jeruzalém
ve mně (malém)
Šolom Salam
Pokoj kojí nepokoji

Z Athén jsem zmaten
vadí mi tu
mýtné z mýtů

A co Řím?
Nehořím Zahořím
Častěji zbožně dřímu
Ticho mne probouzí
když zvonů čas je
na let směrem k Římu




RAJHRAD

V tom slově skryty dvě lokality jsou
Pod jednou adresou
skrytý či ztracený
ráj a hrad?
Slovo snad nikdo nevykrad

Je neděle a bude září
Minulost – není Zbývá stáří
a rajčata
a zahrádkáři




NA BRNO

To město kulhá k poledni
ve shodném tempu s námi
jimž každý krok jak poslední
je bitvou s hodinami

My veteráni bělovlasí
zvolíme ústup asi
když meče rafik tasí věže
Ústup času? Kdeže synku!
Ze Zeleného rynku v síťovkách skalpy máme
Poledne zvoň si kdy chceš
chráme




ŽIDOVSKÝ HŘBITOV U ČERNOVIC

Ezau zarostlý keři
zpod víček kamenných si mne měří
jako holobrádka:
Pozdravit neumí a nezavírá vrátka




U ŽIDLOCHOVIC

Havrani táhnou na nešpory
Ne jako dříve na obory
V záhoří hoře roviny
Kdo v hejnu ten vždy bez viny
Táhni ač nejsi na tahu
figuro černá: odvahu!




BOURŇÁK

Večerem chorá
upíjí slunci krev ta hora
krajiny dekadentní metafora

Krajinám vdechuje člověk duši
ta je buď zohaví
nebo jim sluší




ÚSTÍ NAD LABEM

V sylabech libých si Labe libuje
ač střeženo je skřetem Střekova
a městu nad ním k písni stačí mluva znaková

V té řece jsem se kdysi koupal
Nasáklý zůstal navždycky
Slabostí z Labe pro slabiky
rád kolabuji básnicky




TEN VEČER SRPNOVÝ

Na míse nebeské
beránek zkrvavělý

Západu hostina
obětí začíná

Stíny už hladověly




POZDRAV Z JESENÍKŮ

Potok má zprávy od pramene
Lopuchy lačně naslouchají
Vrby jsou drby unavené

Jsem jako doma v tomto kraji




NÁLEZ MRAMORU NA PLICÍCH MĚSTA

Obelisk Země-vzduch
V císařsko-slunečním lesku
Vzpřímený otazník
Rakousko-moravsko-slezkému stesku
(Fanzisberg-Denisovy sady)




BÍLOVICKÁ

Příkrý je říjen Příkrý sráz
Padají barvy pod obraz

Až bude bílé více
zčernají Bílovice




OPATSTVÍ BENEDIKTINŮ

Kdo tady s čertem oral
že zahrady tak úhledné
a v chrámu bratří chorál
rok po roce den ode dne?

Ora et labora
v tom tkví ten rušný klid
Pod patronací shora
je možno být i mít

Jsi tady se mnou Prokope
Sázavu Rajhrad Moje řeč
Tu zdejší neznám Nekřópe
A tak mi prosím neuteč!
(Quebec)




PODZIM

Nevítán kráčí v kápi kapucína
hvízdaje píseň lehce pohřební
při které dítě neusíná
a my jí nejsme potřební




ZE ŠUMAVY

Ne každý pramen se řekou stane
Potůčky v lese rozhádané:
Ty ne Ty ne To já!
Ó ne Ó nein Ó ja!
Či že níže sláva
a kdo neslaví?
Šumař na mol dává
si hlt z Vltavy




PANORAMATA

V jednotě Hrad je s chrámem
- Prahy panorama
(sebe a svět tím klamem)

Katedrála sama i hrad osamělý
- v Brně jsme pravdě blíž
(aniž bychom chtěli)




U SVRATKY V JUNDROVĚ

Z olší sněží
Voda stěží vleče řeku
Za přehradou do pokleku klesla
Modlí či nemodlí se vesla
sepjatá na dně lodi?
Je neděle
a zbožným být se hodí




VE STAŇKOVĚ

Za humny šourám se jak Žentour kdysi
Příhody prázdnin jsou tam vdupané
Některou probudím jiná spí si
a dobře tak že nevstane
Šourám se za humny
a jsem tak rozumný
jako tenkrát prababička Markýta
když si mne pletla s Jeníkem
co byl u dragounů
v Klatovech




JÁ SE TAM NEVRÁTÍM

Rodný můj kraji Šumavo západní
jak v jinotaji jsme si záhadní
Loučím se z Loučimí
kde jsem byl pokřtěný
Loučím se a nezní mi
pozdravu ozvěny

Já se tam nevrátím
Již nikdy
prozatím




DOMOV

Doma jsi tam
kde –byť i zle je-
na návrat myslíš odcházeje





***
Ze straých míst je vlaku hvizd
nic pohlednic a půl dne mluvy v nářečí
Co stálo kde tam nestojí
co klečelo už neklečí
Nezbyla vůně po hnoji
ani pachy člověčí

Daleko do minula Blizoučko do budocna
pro slova zjihlá vroucná




Miroslav Holman

Narozen 7. prosince 1938 v Chodské Lhotě.

Dosud publikoval výhradně v nakladatelství
Vetus Via, kde mu vyšly básnické sbírky
Kolem osy (1996 a 1999), Krokem (2003)
a povídka Z dopisů neznámého… (1997).

Žije v Brně.



19. Červen 2009

Štítky:  , ,

Kampaň dne

Kampaň dne: 3D direct mail na 877 architektů zařídil 229 schůzek pro zástupce Kingspanu

Časopis Direkt

  • Časopis pro direct marketing
  • Aktuality z ČR i ze světa
  • Výsledky světových soutěží
  • Průzkumy, analýzy, rozhovory
časopis DIREKT